Tenhle článek už mám rozepsaný od července. Těch informací je tolik a strukturovat je nějak přehledně byla docela fuška. Snažila jsem se vypíchnout to, co se nepíše všude. Zveřejňuju bez korektury, už na to nemám sílu, přesto to snad pomůže 🙂

S průzkumem různých zdrojů o tom, jak zavádět příkrmy, jsem strávila mládí. I když ono to asi nebylo mládí, tchýně mě řadí mezi staré matky… Každopádně, načetla jsem toho spoustu, a jelikož ty informace využiju tak jednou, dvakrát za život, ráda se s vámi o ně podělím doufaje, že je využije ještě někdo další a ušetří si tak půlku života.

Je důležité si uvědomit, že „zavádění“ jídel začíná už v těhotenství a pokračuje během kojení. Když sníte ryby, luštěniny, zeleninu, ale také čokoládu, hranolky – to vše přechází skrz vaše tělo do plodové vody, mlíka, skrz placentu – a dítě to ochutnává. Tvoří si tak preference (a nejspíš i toleranci pro dané potraviny) pro celý život.

Kdy začít: trefit senzitivní období

Častý doporučení je plně kojit do ukončeného 6. měsíce. Proti tomu nelze nic namítat, snad jen to, že zavedení příkrmů a (defakto) plný kojení do ukončeného 6m se nevylučuje. První 2-3 týdny se dítě s jídlem seznamuje a skoro nic nesní. Je tedy stále víceméně plně kojeno a jen ochutnává, učí se polykat, kousat, slinit, posouvat jídlo jazykem atd. Pokud se navíc rozhodnete pro metodu BLW, dítě bude závislé na mléku ještě o hodně dýl, i když začnete zavádět jídlo před ukončeným šestým měsícem.

Naopak existují tzv. senzitivní období, tj. období, kdy má dítě o něco zájem. V takovém období se daná věc zavádí jednoduššeji než mimo něj. Takové období existuje i pro zavádění příkrmů. A pokud ho propásnete, protože budete čekat na ukončený 6. měsíc, můžete se pak potýkat s tím, že dítě bude jídlo odmítat a čekat na svoje mlíko.

Jak jsem se tedy rozhodla, kdy začít? U nás hrálo roli, že jsme kolem Amálčina 5. měsíce jeli na výlet do Dánska. Nechtěla jsem tedy začít před výletem (nebo v jeho průběhu). Zbytečně bychom si vše zkomplikovali. V letadle se Amálka sápala po kelímku s vodou, na grilovačce v Dánsku nám skoro vyškubla párek z ruky a obecně se dost zajímala o jídlo. Také jsme měli to štěstí, že z organizačních důvodů jsme nešli na prohlídku ve 4 měsících dítěte, ale až 5. Tam se ukázalo, že Amálka moc nepřibrala. A tak bylo jasné, že je čas začít. My jsme tedy začali cca v 5 měsících a 1 týdnu. To mi přišlo optimální.

Sestra v ordinaci naší doktorky, vzděláním také nutriční terapeutka a laktační poradkyně, Martina Kučerová, na jednom svém workshopu sdílela zkušenosti, že dle jejího pozorování maminky, které začnou příliš pozdě a propásnou toto senzitivní období, mají pak problém s tím, aby se jim děti „rozjedly“.

Co potřebujete

  • krmící židličku – my jsme si vybrali Stokke Tripp Trapp s novorozeneckým setem. Dá se krmit na klíně nebo v autosedačce, určitě také v houpacím lehátku. Mně by ale přišlo jako opruz sklánět se k dítěti někam dolů, nebezpečné dát autosedačku nebo lehátko na stůl a nemožné krmit na klíně (ale jsou mámy, co to umí). Židli jsme koupili novou, protože použíté ještě nebyli v barvě, kterou jsme chtěli, a protože židle vydrží klidně do 15 let, tak proč nezainvestovat. Novo set jsme koupili použitý a užívali ho cca od 5. měsíce do cca 10. měsíce.
  • silikonové lžičky (cca 4, jsme liní je umývat) – jsou pro začátek příjemnější do pusinky i hrozí menší riziko, že jimi naštípnete skleničku
  • bryndák s rukávky a kapsou – nejdřív bude jídlo všude, čím víc miminka proto zakryjete, tím líp. Kapsa se bude hodit ještě dlouho, dítě se z ní po jídle ještě rádo dojí. Můj nejmilovanější a všemi obdivovaný je zlatý bryndák s křídly od Elodie Details. Nemá sice rukávky, ale má takové volánky, které zamezí dítěti utřít si bradu do rukávu.
  • 2 plastový mističky + 1 instagramovej dřevěnej talíček ve tvaru lišky – nejsem fanoušek mističek, co se přilepí ke stolečku, přijde mi, že by se dítě mělo naučit, že se talířem na zem nehází – a krmič že by měl případně dítě sledovat, a pokud bude mít tendence talířkem hodit, tak mu ho vzít. Ve finále by ale šlo používat obyč misky.
  • Avent kelímky – dřív nebo později budete dítěti chtít vařit, dělat studené kaše atd. Avent 180 ml kelímky jsou praktickou cestou, jak uchovat jídlo. Dají se mrazit, ohřívat v mirovlnce atd. Dá se v nich taky uchovávat mateřské mléko. Taky do nic můžete nasypat pár sušenek, dát nakrájenou okurku, nachystat jogurt. Zkrátka je využijete docela dlouho. Amálce je teď 15 měsíců a stále jsou u nás v permanenci
  • tyčovej mixér, pařáček, mikrovlnka – můžete si taky pořídit příkrmový stroj, já jsem ale nepřítel jednoúčelovejch věcí a ani mě nějak extra nebaví věci kupovat a hned zase prodávat. Existuje také ohřívačka. Ta se může hodit, pokud nemáte mikrovlnku. Příprava příkrmů je dostatečně jednoduchá i na mě za pomoci pařáčku a tyčáku. Navíc já vyloženě příkrmy vařila jen cca do 11. měsíce, mixovala tak do 10. měsíce, od té doby mačkala vidličkou. Po 11. měsíci jsem spíš upravila naše jídla tak, aby je mohla jíst i Amálka (nebo jí odebrala část před finálním dochucením).

Postup zavádění

My jsme začínali kašemi, aby Amálka lépe přibírala. V normálním případě ale začnete zeleninou a ke kaším se dostanete později.

Obecná rada zní, že se začíná mrkvičkou. Naše doktorka to rozhodně nepodporuje. Protože co jíte, když máte průjem? Mrkev a rýži. A proč? Protože staví. A jestli něco něchcete, tak dát dítěti, které doteď jedlo extra stravitelné mléko, jako první potravu, která ho zacpe. Ono totiž dítě, který nekaká, je dost často protivný dítě.

Jak tomu předejít? Míň stavící a stejně dobře přijímaná je třeba cuketa (oloupaná a vypeckovaná) nebo dýně. Je proto lepší zajít těmito dvěma potravinami. Dále je dobré první příkrmy ředit mateřským mlékem (nebo zkrátka tím mlékem, které dítěti sedí) a/nebo do nich přidávat tuk (ze začátku je ideální ghí nebo kokosový olej). Cca lžičku na 120ml stravy. Známé mléko nejen že pomůže stravitelnosti, ale také dodá známou chuť do příkrmu a tak zvýší šanci, že ho dítě sní. Kromě toho je to z velké části tuk, který je potřebný ke zpracování vitamínů v zelenině.

Začíná se obědem, večer je dítě unavené a ráno zase nemusíte mít náladu vy. Nové potraviny je pak důležité ze začátku zavádět postupně po jedné, vždy každé tři dny. Já osobně jsem jako novou potravinu počítala i oleje, různé škroby, mouky, cibuli atd. Jen tak potom případně víte co vašemu děťátku nesedlo.

Postup zavádění je (např.) pak následovný:

Den 1zelenina – dýnětuk – mateřské mléko1-3 lžičky (20 ml)nakojit po 15-30 min
2dýněMM3-6 lžiček (do půlky malé skleničky – cca 40 ml)nakojit po 15-30 min
3 dýněMMPůlka malé skleničky (cca 60 ml)nakojit po 15-30 min
4cuketaMM1-3 lžičky(20 ml)nakojit po 15-30 min
5cuketaMM3-6 lžiček (do půlky malé skleničky – cca 40 ml)nakojit po 15-30 min
6cuketaMMPůlka malé skleničky (cca 60 ml)nakojit po 15-30 min
7bramboryMM1-3 lžičky(20 ml)nakojit po 15-30 min
8bramboryMM3-6 lžiček (do půlky malé skleničky – cca 40 ml)nakojit po 15-30 min
9bramboryMMPůlka malé skleničky (cca 60 ml)nakojit po 15-30 min
10zelenina, co dítěti nejvíc chutnalaghí1-3 lžičky (20 ml)nakojit po 15-30 min
11top zeleninaghí3-6 lžiček (do půlky malé skleničky – cca 40 ml)nakojit po 15-30 min
12top zeleninaghíPůlka malé skleničky (cca 60 ml)nakojit po 15-30 min
13hrášekghí+MM1-3 lžičky (20 ml)nakojit po 15-30 min
14hrášekghí+MM3-6 lžiček (do půlky malé skleničky – cca 40 ml)nakojit po 15-30 min
15hrášekghí+MMPůlka malé skleničky (cca 60 ml)nakojit po 15-30 min
16mrkev+dýněMM+ghí3-6 lžiček dýně + 1-3 lžičky mrkve (60 ml)nakojit po 30-60 minutách
17

Cílem je, aby dítě snědlo 120-180 ml stravy najednou a další kojení bylo potřeba až po 2-3 hodinách, tedy aby oběd zcela nahradil jedno kojení. K tomu se dopracujete ale až třeba po 2 měsících. Proto i když začnete zavádět před uk. 6.m, mateřské mléko stále bude hrát prim v jídelníčku vašeho dítěte ještě několik týdnů po zavádění příkrmů. Dodržíte tak doporučení plně kojit až do uk 6m.

Pořadí surovin

Článků na téma pořadí surovin existují mraky. Proto se tady tomu podrobně nevěnuji. Snad jedině pár postřehů:

  • nejlepší je myslet na zavádění příkrmů už od těhotenství a jíst rozmanitě. Dítě „ochutnává“ skrz vaše tělo a dělá si představu o chutích. Dále je dobře pokračovat se vším během kojení – a to včetně luštěnin, citrusů, ryb, ořechů atd. Dětské tělíčko tak získává první možnost naučit se trávit stopové množství těchto látek. Samozřejmě není asi nejlepší nápad dát si hned po příchodu z porodnice fazolový guláš, ale konzumace luštěnin je při kojení vhodná.
  • ze začátku opatrně s bílkovinami – zatěžují ledviny. Do cca 9.-10. měsíce pozor třeba na tvaroh
  • s lepkem začněte relativně brzo, nemluvím ale o rohlíku. Lepek je i v jiných obilninách, třeba v ovesných vločkách. Vhodné může být také zahuštění oblíbené zeleniny trochou kuskusu. Nejlepší je stihnout lepek zavést dokud ještě kojíte
  • pozor na med, houby, ořechy – ty jsou nevhodné dle některých zdrojů až do tří let
  • ryby jsou uváděny jako velký alergen. Začněte těmi českými (např. pstruh), pro začátek jako se vším dejte 1-2 sousta a myslím, že nemusíte čekat až na jeden rok
  • celkem brzo jsme zavedli i celé vejce, i když se má s bílkem dlouho čekat. Tady se projevila moje netrpělivost. Každopádně díky tomu pak mohla brzo začít jíst banánový lívance a její nej jídlo – míchaná vejce ke snídani.
  • luštěniny začínají červenou čočkou. Amálka pak třeba miluje červené fazole z plechovky. A světe div se, sice si po nich zaprdí jak starej chlap, ale žádný diskomfort se nekoná
  • jogurt byl naprostá spása. Jogurt s banánem nebo s ovesnýma vločkama je v podstatě každodenní svačina. A já se jogurt naučila jíst s Amálkou.
  • krátce po zavedení jogurtu jsme z HA mléka přešli na obyčejné. Ve chvíli, kdy dostávala normální mléčný jogurt, přišlo mi zbytečné pokračovat s mlékem, kde je laktóza naštěpená pro lepší stravitelnost
  • preferujte stravu, která se již dlouho pěstuje a nachází v Evropě

Kolik by toho dítě mělo sníst?

Na to je zcela přesná odpověď – přesně tolik, kolik samo chce. To platí v podstatě od prvního cucnutí z prsu v podstatě navždy (pokud neexistují nějaké zdravotní komplikace, které dítěti komplikují příjem potravy, nebo jakékoliv jiné zdravotní komplikace nebo extrémní případy). U zdravého prospívajícího novorozence opravdu není třeba vážit, kolik přesně vypil. A pokud to po vás někdo požaduje, zkuste případ zkonzultovat s laktační poradkyní, nutriční poradkyní nebo doktorem.

Zavádění stravy je jednak o přivyknutí střev na různorodou a zdravou stravu, ale také o vytvoření návyků dítěte po zbytek života.

Jedním z důležitých návyků je při jídle postupovat pomalu a naslouchat svému tělu pro pocit nasycení. Pokud se vám někdy stalo, že jste v restauraci dostali megaporci a „museli“ sníst i ten poslední brambor na talíři a pak se jen odvalit a prasknout, vězte, že neschopnost nechat něco na talíři může pramenit také z toho, že jste jako malí možná museli dojíst vše z talíře. „Za maminku, za tatínka, za babičku… no táááák, ještě jednu lžičku“

Dítě se musí samo naučit, kdy má ještě hlad, a kdy už ne, a jak moc se musí najíst, aby pohodlně vydrželo do dalšího jídla.

Pokud vaše dítě pravidelně kaká, prospívá a přibývá na váze zhruba v souladu s očekáváními, pak není až tak potřeba sledovat, kolik toho v reálu sní. A dokonce pokud v určitém období přibírá na váze míň, než by mělo, přesto raději neměřte, kolik toho sní. Jen to bude vás i dítě stresovat. Radši z jídla udělejte příjemnou událost (ne tím, že se dítě bude koukat na televizi a vy ho budete bezmyšlenkovitě ládovat), zkuste nechat krmit někoho jiného, nechat dítě jíst rukama, prozkoumat jídlo, dát mu jíst později, namixovat jídlo s mlékem atd.

S tím souvisí, že se dítě musí na jídlo soustředit. Hlavní chody jíst v židličce, nekoukat na televizi ani žádné jiné opičárny. Malou svačinku (ovoce, zeleninu) může mít později nachystanou třeba někde u svého stolečku.

Skleničky vs vaření

Disclaimer: mým zaměstnavatelem je Nutricia a.s. – výrobce Hami skleniček.

Zeleninu jsem začínala skleničkami. Bylo to totiž extra jednoduché co do množství. První den Amálka dostala 3 lžičky, druhý den do půlky malé skleničky a třetí den zbytek skleničky. Kombinace DM a Hami skleniček poskytla dostatečný základ pro jednodruhové začátky. DM má dokonce ve skleničce maso, kterému jsem pro začátek věřila víc, než kuřeti z Lídlu.

I u jednodruhovek je ale potřeba dávat pozor, že jsou skutečně jednodruhové. Třeba Hipp má první brokolici, ve které je i kukuřičný a rýžový škrob/mouka. Takovou skleničkou totiž najednou nezavádíte jednu potravinu (brokolici) ale hned tři (brokolici, rýži, kukuřici). Pokud se vám po ní dítě osype, nevíte tedy po čem to je.

Určitě se dá také vařit a případně mrazit nebo zavařovat. Mně to ale přišlo takto ze začátku jako zbytečný opruz.

Užitečné to bylo cca mezi 7-11. měsícem na více druhové příkrmy. U těch jsem totiž měla potíž to nakonbinovat u kupovaných tak, abych zavedla vždy jen jednu novou surovinu. Kromě známé zeleniny totiž navíc často obsahovaly celer, petržel, cibuli, rýžovou mouku, kukuřičný škrob atd. Takže jsem pak začala víc vařit a mrazit.

Skleničky nicméně využíváme doteď čas od času – na výlety, dovolené nebo když není navařeno.

Kaše, cereálie a přílohy

My jsme zcela začínali s kašemi, protože Amálka moc nepřibírala, a teprve pak přešli na zeleninu. První ráno jsem snad 40 minut vařila rýži, Amálka vzteklá, že má hlad, máma jí nedává mlíko a vlastně už asi dost zoufalá, že umře hlady, ja protivná, že jsem ještě nesnídala, a ve finále si Amálka čuchla a řekla, že ne. Druhý den jsem začala s instantními kašemi. Pro začátek a přivyknutí jsem nebyla ochotná podstupovat vaření kaše každé ráno nebo obden.

Opět je důležité začínat postupně, po jedné surovině. Tedy pokud budete kupovat instantní kaše (což není optimální z hlediska výživového, viz níže, ale dost pohodlné z hlediska přípravy, viz výše), pak jedině jednodruhové a bezmléčné. Ty připravte ve vodě a pak případně „dochuťte“ mlíkem, na které je dítě zvyklé a přidejte trochu tuku. Mateřské ani umělé mléko by se nemělo vařit, aby se v něm nezničily vitamíny atd. Až po té, co budete vědět, že dítě toleruje a snáší rýži, můžete koupit mléčnou kaši. Kdybyste totiž začali mléčnou kaší rovnou, zavedli byste rovnou dvě nové potraviny.

Pokud bychom ale začínali se zeleninou, než bych začla dávat kaše, začala bych dávat „přílohy“ do masozel obídku. Zahustila bych tedy např. cuketu rýží, dýni ovsem atd.

Jako snídaně u nás dlouho frčely vločky přes noc namočený ve vodě. Půl avent kelímku vloček, kelímek naplnit vodou, nechat v lednici přes noc. Ráno jen vytáhnout z lednice, zamíchat a může se jíst. Žádný vaření, nic. Amálka to dlabala zhruba od roku do 18 měsíců s takovým potěšením, že jsem to párkrát zkusila taky.

BLW vs. mixování

Zvažovali jsme na popud kamarádky BLW. Nakonec jsme se ale přiklonili k typické kašovité stravě. Jednak proto, že na BLW by už dítě mělo skoro sedět, a tak dlouho jsem nechtěla čekat. Jednak proto, že zavádění stravy by mělo být trochu odstupňováno (viz výše), aby si střeva postupně zvykala. S metodou BLW nemáte příliš přehled, kolik dítě sní. Zároveň Amálce rostly zuby relativně pozdě, takže by jí ani moc kousat nešlo.

Domácí stravu jsem spíš mačkala vidličkou, sklenice jsou samozřejmě do hladka. A s prvníma svačinkama jsme zkusili zavádět jídlo do ručičky. Nejvíc se mi osvědčily rýžové pufované chlebíky, protože než je Amálka „rozkousala“, tak se jí rozpustili v pusince.

Zajímavostí je, že dokud nebyly mixéry, „mixovaly“ maminky dětem jídlo ve vlastní puse a krmily je jako ptáčky. Daly jim tak jídlo už malinko natrávené vlastními slinami a tím lépe stravitelné pro miminko. Proto, pokud miminko něco vyplivne a zůstane mu to na bradičce, je lepší to setřít zpět na lžičku a dát mu to zpátky do pusinky. Už si to samo jednou zředilo slinami a je to pro něj lepší než začínat znovu s čerstvým soustem.

Pufované chlebíky mi později ale výrazně nedoporučila k pravidelné konzumaci nutriční terapeutka/zdravotní sestra u naší pediatry. Všechny tyto extrudované (vysušené) potraviny (mj také instantní kaše a křupky) jsou extrémně zpracované, „vyšťavené“ od všech přírodních vitamínů, minerálů atd. a posléze jen obohacené o totéž. S původní surovinou tedy nemají až tak společného a je to spíš jako dát si mouku + doplněk stravy. Pufované chleby a křupky navíc výrazně odvodňují, protože jak jsou vysušené, tak do sebe v organismu začnou natahovat vodu a odvodňovat organismus.

Naopak skvělý do ručičky jsou:

  • okurka – dítě vysaje ten měkkej vnitřek
  • banán
  • jakýkoliv placičky – banánové lívance, cuketové placičky atd.

Pití

Se začátkem příkrmů je čas začít nabízet i vodu. Dokud ale dítě jí mixované nebo mačkané kaše, ve kterých je dost tekutin a k tomu pije mléko, pak není třeba, aby to s pitím vody přehánělo. Tak cca do jednoho roku jde spíš o to si na pití vody zvyknout. Samozřejmě, pokud je venku vedro k zbláznění, musíte vymyslet, jak do dítěte dostat tekutiny – buď ředit kašičky, dávat do nich vodnatou cuketu, dávat ke každýmu jídlu okurku nebo víc kojit. Je možný taky dávat vodu po lžičkách, stříkačkou, z panákovky nebo zkusit brčko. Osobně jsem si ale dávala pozor, abychom „nevyměkli“ a nezačali jí dávat sladké pití. Amálka toho do roku moc nevypila, přesto čůrala krásně. Pila totiž dost mlíka, měla dost ovoce a i hodně „vodnaté“ zeleniny, milovala třeba okurku. Od roku už pije vodu docela obstojně.

Cukr, káva, limonáda a další nezdravosti

Od jisté doby mi přišlo pokrytecký nedat Amálce ochutnat to, co jíme my. Takže jí v omezené míře cca od roka dáváme šunku, ale většinou raději eidam. Cca od 16 měsíců dokonce příležitostně ochutná špekáček na ohni. Občas svačí rohlík, ale většinou se jí snažíme dávat když pečivo, tak žitný chleba.

Kolem Amálky 13 měsíců jsme se s ní dokonce stavili v KFC. Koupili jsme jí sice bramborovou kaši, ta se ale opravdu nedala jíst. Takže jsme jí z kuřete okousali těstíčko, z hranolek slízli sůl a dali jí to. Znamená to, že teď jí jen hranolky? Ne! Od té doby je měla možná jednou při podobné příležitosti. Normálně jí brambory a zrovna dnes se dojedla suchýma těstovinama, protože omáčka došla ona ještě měla hlad.

Dá si se mnou dort (snažíme si vždy vybrat něco „zdravějšího“, co by si mohla dát, třeba cheesecake místo větrníku), a někdy i kousíček vysokoprocentní čokolády. Když onehdá nechtěla na svačinu jogurt, protože viděla, že Pavel jí dort, nakonec dostávala na lžičce malinko dortu a hodně jogurtu. A snědla celý jogurt.

Nechceme jí nic upírat, ale když to jde, vybíráme ty zdravější alternativy. Moc se mi líbil přístup jedné ženy, která dětem do školy k obědu přibalí 5 lentilek. Mají tak „něco na zub“, naučí se limitovat množství a chuť na sladké tím zaženou, aniž by šly do automatu a koupili si tam celou snickersku.

Snažíme se navíc spíš změnit náš jídelníček, aby Amálka mohla jíst to samé, co my, abysme jí kdykoliv mohli dát z našeho talíře. To začalo být důležité tak zhruba od roku a půl. Dlouho jsme třeba naše jídlo víceméně nesolili, aby ho mohla jíst taky.

Každopádně se kvůli tomu nebudeme hádat s prarodiči nebo jí zakazovat vzít si sušenku, když jí ji někdo na návštěvě nabídne. Na druhou stranu se ale snažím domluvit s doktory a v jeslích, že nebudeme asociovat odměna=sladkost nebo oslava=sladkost. A už vůbec ne, že např. spolupráce s doktorem si zaslouží odměnu. Je to přece zcela přirozená věc.

Přestali jsme Amálce také dávat jídlo (hlavně křupky) v autě. Nechceme, aby si zvykla, že nuda–>jídlo, že když se v autě nudí, zažene do křupkou. A taky se snažíme ji nezacpávat pusu rohlíkem, když chceme mít klid na kafíčku. Ale obzvlášť na výletech se tomu někdy nevyhneme, a to obzvlášť když je třeba těsně před obědem a Amálka už může mít opravdu hlad a my ještě nejsme v místě, kde budeme jíst.

Na závěr

Každopádně, pokud je vaše dítě zdravé, to, že zavedete dvě věci zaráz nebo mu dáte bílej rohlík, tím mu určitě neublížíte. Pokud se mu rozvine v takovém případě alergie, nejspíš by přišla i kdybyste udělali všechno stoprocentně správně. Samozřejmě je fajn snažit se servírovar čerstvé a zdravé potraviny, ale důležité je při tom zůstat v klidu a v pohodě.