Když jsem odcházela na mateřskou, cítíla jsem se docela semletě. Ne že by mě práce nebavila, ale měla jsem pocit, že jen šlapu vodu, abych se neutopila. Nekončící meeting a inbox jako by ho někdo stále povzbuzoval: „Hrnečku vař, hrnečku vař.“ A sem tam jsem se dokonce přistihla, že závidím mému týmu, že má čas prostě si sednout k počítači a něco vymyslet.

Trochu mě mrzí, že jsem tehdy neposlechla kolegu a na jeho doporučení už tehdy nesáhla po knížce Hluboká práce. Asi by to skončilo tak, že bych ji koupila celému managementu a seniorním lidem ve firmě – a doufala, že se budou cítit podobně „osvíceně“.

V ČR knížku Hluboká práce vydalo nakladatelství Melvil.

Ne že by knížka Hluboká práce neměla svoje mouchy, ale mně posloužila skvěle jako motivace a inspirace. A že tuším že se mi hluboká práce bude v příštích letech bude hodit 😉 Proč? K čemu matka na rodičáku potřebuje hlubokou práci? O tom později 😉

Tentokrát začnu od konce. A to tím, co jsem na základě četby změnila.

Nejprve jsem si zrušila Instagram, protože mi nic nepřinášel. Snad kromě skvělých tipů od MUDr. Michaely Kněžkové ohledně zdraví dětí a Slovenky Smartbeauty ohledně péče o pleť. A to mi na ten čas, co jsem na něm trávila, přišlo setsakramentsky málo. Navíc teď nemám nutkání dělat fotky jídla a jiných „insta“ témat, takže mám najednou i víc klidu žít.

Jako druhý krok na Facebooku postupně ruším vše, co tam sledovat nechci – a v podstatě mě tam nyní zajímají jen dětská, domovědná a minimalistická témata, cestování, pokojovky a Praha 10 a eventy – ač to může znít divně, některé Montessori skupiny, skupina Domověda a pár dalších skutečně dokáží přinést obohacující obsah. Odhlašuji veškeré zpravodajství, vtipy a memy (ty už snad žádné nemám), velmi vzdálené známosti a další a další.

Zatřetí, snažím se pracovat v klidnějším prostředí. Dříve jsem si libovala v práci u televize jako podkresu. S tím se snažím zkoncovat, alespoň přes den. Utíká mi dost dílů Prostřeno, ale to se nedá nic dělat. Později večer je to složitější, protože na jednu stranu se chci soustředit, na druhou stranu ale nechci třeba na celý večer odcházet z obýváku. Mám takový pocit, že i když si každý děláme svoje, jsem aspoň trochu spolu.

Každopádné z dlouhodobého hlediska si chci čas zařídit tak, abych většinu práce stíhala v „pracovní době“. Ráda bych se vyhnula tomu, co za poslední rok nebylo výjimkou, že se s manželem vystřídáme u dítěte a oni mají svůj program a já pracuji. Nebo že jsme na chalupě a já jsem nervózní z toho, že nestíhám práci. Dali jsme malou do jeslí na 0,5 dne v týdnu, efektivněji využívám její spánek a dál to budeme optimalizovat. Cíl je, abych měla dopoledne přes týden 20 hodin na „hlubokou práci“ a dále potom možnost pracovat „mělce“ např. večer nebo když je malá zabavená jinak.

Začala jsem také po večerech víc číst. A už si fakt koupím budík. A nejvíc se těším, až uděláme dceři vlastní pokoj a budu si tak moct před spaním v posteli číst s rozsvícenou lampičkou knihu, a ne jen mobil s podsvíceným displejem.

A co mě k tomu vedlo? Následuje shrnutí knížky.

Podle Newporta budou v nové globální ekonomice úspěšní ti lidé, kteří umí skvěle zacházet s komplikovanými inteligentními stroji (např. datoví analytici), dále díky práci na dálku (a to je knížka, která pochází z doby předkoronavirové) superhvězdy globálního formátu, protože bude jednoduché najmout si skvělého marketéra z Pohořelic a ignorovat ty průměrné z Kladna, výborného inovačního konzultanta z Bulharska a ignorovat machýrka z Prahy atd., a jako třetí budou mít úspěch vlastníci kapitálu, kteří ho budou moci mnohem rychlejším tempem multiplikovat.

Vlastníkem kapitálu se jen tak nestanete, takže obyčejným lidem zbývá buď skvěle ovládat inteligentní stroje nebo být superhvězdami, a k tomu potřebujete právě hlubokou práci, soustřední. Jen pak se dokážete rychle učit komplikovaným věcem a rychle a kvalitně vytvářet pracovní výstupy.

Pokud je vám apel na „úspěch“ cizí, zkuste se zamyslet, kdy se cítíte v práci a po práci nejlépe? Když jste celý den proseděli na meetingu, nebo když se vám konečně podařilo vyřešit zapeklitý problém? Když jste odpověděli na 50 emailů, z toho 15 v jedné konverzaci (abyste stejně nakonec skončili s inbox +10 oproti včerejšku) nebo když jste konečně odeslali tu tiskovou zprávu? Meetingy a emaily jsou mělká práce, to druhé hluboká. A co večer? Uspokojí vás lépe večer u televize probrouzdaný na internetu, nebo když si načrtnete plán vašeho příštího poznávácí výletu den po dni?

Vzácná hluboká práce

Může za to dopamin a vedoucí (ti ostatně můžou za všechno).

Dáte fotku na Facebook, dostanete like. Vyplaví se dopamin. Instatní štěstí. Scrolujete dál, najdete zajímavou informaci nebo „chytnete“ zajímavé video, štěstí. Jenže to, že jste scrolováním zabili hodiny, to už si nevšimnete. Jen chcete vidět ještě jedno zajímavé video a dočíst ještě tuhle diskusi, a zkontrolovat, kolik dalších lajků jste dostali.

Odpovíte na email a zmizí z inboxu, štěstí. Je to jako kdybyste zabili zombie. To že vám ale díky tomu přijde deset dalších… člověk se tak dostává do nekonečné smyčky.

Kolegové a manažeři si navíc zvykli, že jste k dosažení stále. Máte přece chytrý telefon a Facebook Workplace Messenger. Můžete odpovídat v řádu sekund.

Každá notifikace je příslib dopaminu. A tak vás zavibrování nenechá klidné, dokud nezjistíte, co se děje.

Jenže díky tomu je váš den fragmentován do mikromomentů, mezi kterými přepínáte jako zběsilí. Nemůžete se tak nikdy plně ponořit do toho, co děláte.

Liky slouží jako pozornost a jsou „levné“. Jeden klik a jde se dál. Často slouží jako plativo – já budu likovat tvoje fotky, ty moje, a to i když v nich nevidím zas takovou přidanou hodnotu. Klik totiž nebolí. Z toho žijou téměř všichni influenceři.

Dva zajímavé články:

>>> Dopamin za lajk na iRozhlase

>>> Sociální sítě jako vězení. Činí nás závislé na instantním štěstí na iDnes

Modely hluboké práce

Takže co s tím? Máte několik možností, které jsou řazeny od těch nejradikálnějších (ale nejjednodušších na doržení) až po ty nejflexibilnější, ale náročné na sebedisciplínu.

  • Zrušte si email, internet, TV a odstěhujte se na samotu u lesa. Najměte si asistenta na daně, nákupy, složenky atd. a ignorujte všechnu mělkou práci.
  • Rozdělte si svůj život na dlouhé intervaly. Např. pokud jste akademický pracovník, tak si veškerou výuku naplánujte na jeden semestr a zbytek roku se věnujte jen výzkumu. Mohl by to ale také být každý druhý měsíc nebo týden. Nebo třeba před termínem odevzdání rukopisu, článku atd. si vyhraďte odpovídající čas na dopisování a finalizaci.
  • Věnujte hluboké práci jeden den v týdnu, kdy víte, že je po vás nejmenší scháňka.
  • Vyčleňte si na hlubokou práci každý den stejný interval – např. 7-10:00 ráno.
  • Plánujte si hlubokou práci v rámci denního/týdenního plánování. Tohle je způsob, který vyhovuje mně (a myslím, že bude vhodný pro většinu korporátníků, podnikatelů atd.)
  • Jděte hluboce pracovat, když zrovna máte čas. Tento styl je vhodný pro asistenty, novináře a další, kteří si z povahy své práce zkrátka nemohou plánovat dopředu.

Plánování hluboké práce v rámci denního/týdenního plánování

Plánování hluboké práce do úseků v rámci dne je složité, protože člověk často neví, kolik mu činnost zabere. Je proto vhodné začít raději s ambiciózním plánem, ale k němu si vždy doplánovat rezervu. Je taky vhodné, pokud vám v kalendáři často přistávají meetingy nekontrolovaně, vybookovat si úseky hluboké práce dostatečně dopředu, a pak jim jen přiřazovat náplň. Může to tedy vypadat takto:

  • 10:00-12:00 tisková zpráva (hluboká práce)
  • 12:00-13:00 dokončení tiskové zprávy NEBO vyřízení emailů (hluboká práce nebo mělká)
  • 13:00-13:30 oběd
  • 13:30-14:30 malé úkoly (včetně podrobného seznamu)
  • 14:30-16:30 analýza tržních trendů
  • 16:30-17:00 dokončení analýzy NEBO vyřízení emailů
  • 17:00-17:30 uzavření pracovního dne

Při plánování je dobré si uvědomit, že ti nejschopnější z nás dokáží hluboce pracovat jen zhruba 4 hodiny denně.

Jak často „být na příjmu“?

Pokud pracujete v pozici, kdy je nutné „být na příjmu“, zhodnoťte si, v jakém intervalu je to nutné. Jednou za hodinu? Za 20 minut? Jak „rychle“ po vás může být vyžadována odpověď? Podle toho si naplánujte „vyrušovací“ pauzy na kontrolu emailů (zda něco nehoří), messengeru atd. Je přitom důlěžité trénovat odolávání impulzu „zkontrolovat co se děje“ – a to jak v práci, tak v osobním životě.

Může se vám taky stát, že se do úkolu zahloubáte více, než jste čekali, nebo že vám na stole přistane důležitý úkol, který nepočká. Nezdráhejte si den přeplánovat. Klidně šestkrát. Jde především o to mít plán, který vám pomůže se vždy k hluboké práci vrátit.

Udržujte si skóre hluboké práce

Zkuste si také vymyslet způsob, jak si udržovat přehled o tom, kolik hluboké práce jste odvedli. Může se třeba ke každému dnu v kalendáři psát, kolik hodin hluboké práce jste odvedli, a zároveň si poznamenat, když dosáhnete významného pokroku. Alespoň uvidíte, kolik času vám zabere, se k nečemu kloudnému dostat.

Já pracuji s Togglem, pokud si otagujete činnosti jako mělké vs. hluboké, budete schopni si na konci dne, týdne, měsíce či roku udělat pěknou statistiku.

Pokud zjistíte, že se na vás valí více mělké práce, než se vám líbí, promluvte si o tom se svým nadřízeným. Začněte tím, že si navzájem zopakujete, jaká je vaše role, a vyjmenujete ty úkoly, které jsou pro danou roli stěžejní a dovedou vás k cílům. Následně si stanovte, kolik času byste měli trávit s těmito klíčovými (hlubokými) úkoly, a kolik s těmi méně důležitými a méně náročnými mělkými. Začněte s tím, že poměr mělké práce by měl být mezi 50 % pracovního času. Tak by vám každý den měly vyjít zhruba 4 hodiny na hlubokou práci. Dále si můžete ujasnit, kolik z toho je na emaily a drobné úkoly a kolik na meetingy. Ujistěte se také, že váš nadřízený chápe, že pokud se budete moci věnovat složitějším hlubokým úkolům, přinese to firmě více zisku. Předem si také udělejte inventuru, kdo nebo jak by se ty „méně“ důležité úkoly saly zvládnout – najmout asistenta nebo absolventa, zcela ignorovat, rozložit na více lidí v týmu atd. Často se zdá, že se jedná o seniorní úkol, pokud se ale zamyslíte nad tím, jak dlouho by trvalo zaučit šikovného absolventa, zjistíte, že by se v tomto případě za vás dala snadno najít náhrada, vy byste se mohli věnovat úkolům hodným vaší pozice a firma by z toho ve výsledku profitovala.

Audit zdrojů mělké práce

Než ale začnete požadovat zástupy asistentů, je vhodné udělat si pořádek sám u sebe a posoudit nástroje, které používáte. Začněte tím, že si sepíšete, co je pro vás v osobním a profesním životě důležité. Jaké máte cíle, podle čeho jste hodnoceni, co vás uspokojuje. A pak si napište seznam těch nástrojů, které používáte, a obecně zdroje mělké práce. Na prvních místech budou nejspíš sociální sítě, email, TV, ale může to být také předplatné časopisu, členství ve spolku, domovní schůze, zahrada, úklid, nákupy, žehlení, ale třeba taky cestování za prací, pokud si musíte zařizovat ubytování, letenky atd. Pokud dokážete určitý čas sledovat, kolik vám co z toho zabírá, tím líp. Pokud ne, budete se muset spolehnout na svůj instinkt. Jedná-li se ale o Facebook, TV atd., ke svému odhadu připočetě alespoň 20 % času. Jedna studie za druhou ukazují, že lidé obecně podceňují čas, který takto tráví. Ve chvíli, kdy máte seznam generátorů mělké práce, porovnejte je s vašimi osobními a profesními cíli. Vyplatí se čas, který danou činností strávíte, oproti vašim cílům?

Zabrušujeme tu teď trochu do minimalismu, ale tady příklady toho, co jsem si v poslední době přebrala, že se mi fakt nevyplatí:

  • Instagram, značná část TV a Facebooku – viz výše.
  • shellac na nehtech u rukou – na jednu stranu sice pěkné, ale po 3 týdnech zkrátka opět musím strávit min 30 minut na manikůře (plus min 40 minut cesta). To raději obyč manikůra bez laku, když to jde.
  • dělat si doma úklid – téměř kdokoliv to dokáže udělat stejně dobře jako já, žádný relax mi to nepřináší, tak co. Jediné, nad čím přemýšlím, je zda by nebylo „výchovnější“ pro dceru, abychom si doma uklízeli sami – a o práci se dělili. Na to je ale nejspíš ještě čas.
  • online nákup potravin – strávím s tím vždycky minimálně hodinu a pak ještě musím čekat na kurýra. Zatímco když vběhnu do Lídlu, mám do 45 minut hotovo. Navíc se ráda „inspiruji“ tím, co vidím v obchodě.

Vypínací rituál

Na konci pracovního dne si vytvořte tzv. vypínací rituál. Newport popisuje ten svůj:

  1. Naposledy si projde email, zda něco nehoří.
  2. Sepíše si úkoly ze zápisů porad a emailů do centrálního úkolníčku – třeba Google Doc. Nemusí to být nic komplikovaného.
  3. Projde si kalendář na týden dopředu.
  4. Zapíše si plán na další den.
  5. Řekne si „mám padla“, vypne počítač a už se k práci zbytek dne nevrací.

Ovšem to, že skončíte s prací, neznamená, že byste měli skončit s principy hluboké práce. Ve svém volném čase je vhodné dále trénovat mozek a využít toho, že jste pánem svého času. Je vhodné dále trénovat rezistenci k vyrušování. Ponořit se do něčeho a věnovat se tomu. Četbě, počtům, kreslení, meditaci. Zkrátka zaměstnat tělo a mysl tak, aby neujížděla na dopaminové vlně.

Jak na email?

Email je asi největší zabiják hluboké práce (hned vedle schůzí a porad). Jak se s ním vypořádat. Newport má osvědčený systém.

U spousty odesilatelů si mentálné nastavte jako defaultní odpověď žádnou odpověď. Může se jednat např. o různé prodejce, kolegy ze zahraničních poboček atd.

Může se taky jednat o odbyté přeposlané emaily typu: „Co si myslíš o tomto, viz níže.“ Odesilateli zabraly 2 minuty, ale vám zaberou 30 minut, máte-li fundovaně odpovědět.

Zvažte, zda se může stát něco opravdu skvělého, když odpovíte, nebo něco opravdu špatného, když neodpovíte. Pokud je odpověď ano, tak určitě odpovězte 🙂

Pokud už odpovědět musíte, snažte se vašim emailem vždy diskusi uzavřít. Dát úkol do úkolníčku, dohodnout schůzku, informovat druhou stranu a konec. Např takto:

  • Domlouvání schůzky: Zasílám tři termíny, kdy můžu, napiš kdy můžeš ty a tím to bude potvrzené. Pokud nemůžeš ani jeden termín, zavolej. –> tímto přístupem již nebudete v této konverzaci muset psát další email.
  • Feedback: Do pátku ti pošlu feedback, pak je to jen a jen na tobě. –> zapište si do úkolníčku úkol. Další email už vám nepřijde.
  • Další kroky ve spolupráci: Napiš, jak by sis to představoval ty. Já pak doplním svoje poznámky a navrhnu, jaké kroky podnikneme. Výsledky těchto kroků za měsíc zkonzultujeme telefonicky. Posílám tři termíny za měsíc, až mi budeš posílat svoje poznámky, napiš kdy můžeš a tím je to potvrzeno.

Je vhodné si také alespoň s tím, s kým můžete (např váš tým), nastavit očekávání, na jaké emaily odpovídáte a na jaké nikoliv. Toto nastavování může být součástí teambuildingu nebo třeba předehra k týmové večeři.