Můj první román od Patrika Hartla. A po jeho dočtení jsem si hned pořídila další.  Jako oddechovou a příjemnou alternativu k severským detektivkám, který sice miluju, ale někdy jsou zkrátka až příliš temné.

Dost dlouho jsem k Hartlovi měla nedůvěru, ale po té, co jsem po poslední detektivce nemohla spát celý čtyři noci bez rožnutýho světla, řekla jsem si, že potřebuju něco lehčího. A tak konečně přišel čas na Erotikon. A byla to ta pravá volba.

Nekonečné téma o nedokonalých lidech a jejich nedokonalých, a přece svým způsobem šťastných životech mi vždy pozvedne náladu. V Erotikonu umí Hartl popsat osudy, které zní dostatečně opravdově a tak snad každého pohladí na duši.

Celé téma bylo pro mě možná o to bližší, že stejně jako dva páry na začátku knihy, i já se chystám vdát a založit rodinu. A je svým způsobem uvolňující uvědomit si, že ne jen v dokonalosti můžeme žít spokojeně – a že každý život, každý vztah má lepší a horší období.

A protože to byla jedna z knížek, kterou jsem si koupila vytištěnou (normálně čtu na Kindlu), a přišlo by mi škoda, kdyby tolik papíru prošlo jen jedněma rukama, jako další dostala knížku Pavlova máti.

Až se mi vrátí, kdo ji chce dál? 🙂